Moje cesta nebyla přímočará ani plánovaná.

Byla plná změn, rozhodnutí a zlomů. Ale byla opravdová. 

Sklo není jen to, co dělám.
Je to to, kým jsem.

Wesley Rasko se narodil v roce 1980 v Calgary v Kanadě do rodiny emigrantů z tehdejšího Československa. Vyrůstal mezi kanadským a středoevropským prostředím, které zásadně ovlivnilo jeho cit pro materiál, prostor a řemeslnou tradici.

Od dětství vnímal rozdíly kultur a mentalit, což formovalo jeho citlivý přístup k tvorbě a práci se sklem. Po střední škole vystudoval výtvarné umění na Alberta College of Art and Design a následně stavební inženýrství na SAIT v Kanadě.

Zásadní moment přišel během cesty po Evropě, kdy v Praze poprvé objevil umělecké sklo a jeho výjimečné postavení v české tradici. 

Tato zkušenost ho přivedla k akademickému malíři Bohumilu Eliášovi, v jehož ateliéru od roku 1999 studoval a formoval svůj autorský přístup k materiálu, formě a světlu – základy, na nichž dnes stojí i značka WNR Glass.

Následovala nelineární profesní cesta – práce v inženýrských firmách, život v Austrálii a cestování po světě. 

Setkání s moderní architekturou a současným designem postupně formovalo jeho vnímání čistoty, proporcí a funkce formy. Inspirace přicházela přirozeně z pozorování okolního světa – z vln, oblázků i architektury. 

Právě v tomto období si uvědomil, že sklo není jen materiál, ale způsob vyjádření a existence, ke kterému se jeho tvorba dlouhodobě vrací.

Na přelomu milénia se Wesley Rasko vrátil do České republiky a usadil se v Železném Brodě, kde našel silnou komunitu sklářů a prostředí hluboce zakořeněné v tradici českého skla. 

Právě zde se jeho vztah ke sklu začal formovat do podoby, která ovlivňuje jeho tvorbu dodnes.

V tomto prostředí naplno pochopil, že sklo je nádherné, ale nekompromisní médium. Vyžaduje respekt, přesnost a trpělivost. Nutí zpomalit, soustředit se a pracovat vědomě.

Základním stavebním principem jeho tvorby je kontrast – kontrast barev, textur, průhlednosti a hmoty. Pracuje s malovaným a vrstveným sklem, tavenou plastikou, optickým sklem i dalšími materiály, jako je kámen, kov a dřevo.

Právě v napětí mezi rozdílnými strukturami a povrchy vzniká význam.

Fascinuje ho jednoduchost tvaru, síla hmoty a přítomnost objektu v prostoru.

Přestože jsou jeho skleněné objekty fyzicky statické, nikdy nepůsobí nehybně. Světlo se v nich láme, klouže po hranách, propadá se do hloubky a znovu vystupuje.

S pohybem diváka se mění perspektiva, vrstvy se posouvají vůči sobě a forma se vizuálně proměňuje.